○^w^○

Kdyz clovek vi, ze nema sanci, ale stejne se mu chce napsat vyznani.............

Nesplnitelné přání

Chci o tobě napsat něco pěkného,

ale cítím z toho smutek.

Je to jako zpívatpro hluchého,

naprosto zvytečný skutek.

Když si tvoje fotky prohlížím,

chci hned být u tebe, s tebou.

A když tě potom potkám a vidím,

mám problém s každou větou.

Když poslouchám tě, jak vyprávíš,

mám chuť kočkou se stát a příst.

A když smíchem nás obdaříš,

chce se mi "Miluji tě" říct.

Když se projevuje tvé ego,

chtěla bych tě začít uctívat.

A když vidím všechny ty lidi s tebou,

závidím jim, ale snažím se nevtírat.

Když koukám na obrázky, co jsi kreslil,

svět se mi mění před očima.

A když sleduji tvé blízké, co sis oblíbil,

lituji, že nejsem mezi nima.

Když pročítám tvé povídky,

nutí mě to také něco o tobě napsat.

A když čtu tvoje básničky,

chce se mi plakat.

V mých očích jsi prostě dokonalý,

avšak ne jenom v mých.

Je tu spousta lidí, co ví jak jsi skvělý...

...a i tvá láska to určitě ví.